Petr Bukovský

ŽIVOT A DÍLO

Narodil se v Praze, na střední škole byl spolužákem Ivony Přenosilové (právě začínala jako zpěvačka s kultovní písní „Roň slzy“) a také Vladimíra Mišíka. A právě s Vláďou Mišíkem (tehdy mu říkali Johny, maminka pracovala na americké ambasádě a tatínek byl Američan) strávili celou devítiletou školní docházku v jedné třídě a pak spolu hráli řadu let basketbal v družstvu Slávie VŠ.

Když Petr Bukovský narukoval na vojnu v Praze-Ruzyni k bojovému útvaru, ještě nevěděl, že bude mít dvě vycházky za rok, aby se mohl podívat domů za manželkou na Prahu 7 na Letnou, kde bydlel. Vyřešil to tedy, jak nejlépe uměl. Před jeho nástupem k tomuto útvaru zde působili Slávek Šimek s Jiřím Grossmanem, kteří zde založili divadélko VOJ. Petr Bukovský navázal na tuto tradici a napsal muzikál, včetně všech písní, „Planeta Spireon“ ve kterém zároveň i hrál a s tímto muzikálem pak vyhráli celoarmádní festival. Manželka Zdenka za ním tehdy přijela, pouze už nestihla představení. Hned, jak skončili, šel jí na nádraží naproti, ale odlíčit se už nestačil, byl celý pomalovaný květinami a lidi se ani moc nedivili, byla právě krásná éra hippies.

Spolu mají tyto dvě děti, Radka a Petru.

Radek je úspěšným ligovým hráčem stolního tenisu. A Petra už má dva syny, Honzu a Kubu, který dělá závodně sportovní gymnastiku a výsledky nejsou zrovna malé – v 18 letech získal 4 tituly Mistra České republiky, 85 medailí s účastí na Olympijských hrách, na Mistrovství Evropy a na mnoha zahraničních soutěžích.

Po návratu z vojny pracoval Petr Bukovský v podniku PNS-Ústřední expedice a dovoz tisku, kde měl na starosti přepravu novin a časopisů na území naší republiky ale i do celého světa. Později zde pracoval jako vedoucí oddělení řízení provozu a s nárůstem počítačů také jako správce počítačové sítě.

Petr Bukovský svoji profesionální hudební dráhu začal v roce 1970 s písní „Andělská loď“ na Děčínské kotvě, kde byl vyhlášen odbornou porotou jako držitel bronzové Děčínské kotvy, ovšem pozdější verdikt poroty toto dodatečně změnil s tím, že se údajně o jeden divácký hlas spletli. Časopis Květy toto jednání později velmi ostře odsoudil. Nicméně v roce 1972 se na Děčínskou kotvu opět vrátil s písní „Jsem jenom námořník“ s hudbou Vlastimila Hály.

O rok předtím, v roce 1971, zorganizovali s dr.Jiřím Chlíbcem na tehdejším Pragokoncertu mezinárodní festival Intertalent jako soutěž mladých zpěváků, kde byli Jiří Korn, Zdenka Lorencová a řada dalších a za doprovodu s Evou Pilarovou a Vaškem Neckářem uspořádali řadu společných koncertů v mnoha městech. Sám se také autorsky zúčastnil této soutěže s písní „Sedlej sny“, kterou hudbou opatřil Vlastimil Hála s perfektní aranží Oty Petřiny. Ve finále se pak ještě připojili Maruška Rotrová s Karlem Gottem. Zážitkem byla závěrečná recepce, kde Karel Gott zpíval neformálně až do rána lidovky s Cimbálovou Muzikou Slávka Volavého. Za zmínku stojí pak ještě překvapení, které na další den přichystali pořadatelé. Vzali autory a interprety na výlet do Javoříčských jeskyň s překrásnou krápníkovou výzdobou a v Dómu Gigantů mezi stalaktity a stalagmity je čekalo jedinečné smyčcové kvarteto, které, jak se hosté objevili, začalo hrát.

Na Děčínské kotvě, v roce 1970, Petra Bukovského velice zaujala Miluška Voborníková s písní „Prej v létě“. Nádherná, dokonalá, v lýkových kozačkách s krásným hlasem. S Danielem Dobiášem pak pro ni v roce 1974 napsali soutěžní píseň „Dobrý večer, pane Lado“, no a Miluška jim vyzpívala v Bratislavě 3.cenu. To už bylo v době, když by se Miluška posadila na pódium v kožichu, tak se lidé utleskali. Miluška mu tehdy dala svůj nádherný velký obraz s věnováním. Petr Bukovský jím ozdobil jednu stěnu svého bytu, když se však jednou vrátil domů, nevěřil svým očím, Miluška měla na svém portrétu tmavé vousy, krásný obraz byl znehodnocen. Když přišel blíž, uviděl, že manželka, aby ho poškádlila, zavěsila Milušce na obraz velice šikovně z černých nití husté tmavé vousy, které se daly rychle sundat. To byla úleva a obraz ještě dlouho visel na zdi.

V roce 1973 s ním uzavřel Ochranný svaz autorský smlouvu o zastupování autorských práv a on pak až mnohem později 15 let zastupoval OSA při jednáních s uživateli hudebních děl. Tuto hlavní činnost dělal opravdu rád, protože se týkala všech ostatních zastupovaných autorů, kterých si vážil a přitom mnoho z autorů znal osobně.

Petr Bukovský a Vlastimil Hála pokračovali v autorské spolupráci a v r.1975 napsali, mimo jiné, i šansonovou působivou píseň pro herečku a zpěvačku Hanu Talpovou „Lidice varují“, která jim přinesla uznání a ocenění ministra kultury a místopředsedy vlády. Petr Bukovský, když chodil k Vlastovi Hálovi do Dejvic, fascinovala ho vždycky celou stěnu pokrývající obrovská knihovna stejně jako u Zdeňka Bartáka, v jeho ateliéru, plná stěna magnetofonových pásků a nosičů hudebních záznamů a nápadů, které si Zdeněk tímto způsobem uchovával.

Se Zdeňkem Bartákem pak vytvořili nádhernou píseň pro Zlatu Adamovskou „Léto tak, jak má být“ do televizního seriálu České televize „Hříchy pro pátera Knoxe“ na motivy knihy Josefa Škvoreckého. Pro zajímavost lze uvést, že tato píseň měla původní název „Hotel Méridien“. Petr Bukovský si ho ve své fantazii pouze představoval a jaké bylo jeho překvapení, když se vydal později autokarem do Paříže a při úplně první zastávce ve Francii, když vystoupil, zjistil, že se právě dívá na skutečný Hotel Méridien, který opravdu existuje a nevěřícně si prohlížel jeho interiér.

V roce 1985 tajemník Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, Zdeněk Marat, ho jmenoval členem Kruhu textařů a libretistů při SČSKU. Na pravidelně pořádaných seminářích se zde scházel s nejlepšími autory hudebních děl a s předními textaři Pavlem Vrbou, Zdeňkem Rytířem, Zdeňkem Borovcem, Ivo Fischerem a mnoha jinými. Další takovou platformou byl i Svaz autorů a interpretů.

Přátelé

Mezi jeho přátele patřil i Láďa Jacura, skvělý textař a autor mnoha hitů z oblasti dechové hudby. Láďa psal lehce přímo na toulkách přírodou. Když se Petr Bukovský zeptal, jak přišel na nápad napsat nádhernou polku „Jednou, dvakrát“, dostal okamžitě odpověď: „To bylo jednoduché, v tramvaji dříve jezdili průvodčí a štípali jízdenky a zeptali se: Chcete jednou nebo dvakrát s přestupem?“ A slogan byl na světě.

K obdivovatelům Petra Bukovského patřil také Slávek Ostrezí, jedna z nejznámějších tvůrčích osobností v oblasti lidové taneční písničky. Autor poetických textů s láskou k rodné zemi, lidem i mateřskému jazyku. Oba měli tvůrčím zpracováním mnoho společného.

Totéž lze říct o Sváťovi Radešínském, vynikajícím textaři v žánru dechové hudby, který s nadšením uváděl od roku 1991 v pořadu Ta naše písnička aneb Dechovková hitparáda každou novou píseň Petra Bukovského a Daniela Dobiáše.

Spolupráce s Danielem Dobiášem

Daniel Dobiáš, syn národního umělce Václava Dobiáše, přímo hýřil skvělými hudebními nápady, které dokázal velice rychle realizovat. Spolu s ním napsal Petr Bukovský mnoho písní jak v oblasti popu, tak i dechové hudby a pravidelně se setkávali (Petr Bukovský byl Danielovi i jako svědek na svatbě). Velkým povzbuzením bylo, když profesor Václav Dobiáš, který jinak psal hudbu na texty našich nejlepších básníků (dlouholetý předseda festivalového výboru Pražského jara), se obdivně vyjádřil k jejich písni „Lípo, lípo má“ jako symbolu slovanské vzájemnosti, se kterou přišli mladí autoři Daniel Dobiáš a Petr Bukovský v roce 1974 na Bratislavskou lyru.

Poezie pod notovou osnovou - způsob a metody tvorby písní

Petr Bukovský ve svých písních dbal na zvukovou stránku jazyka, na libozvučnost, hláskovou instrumentaci a meziveršový zvukový paralelismus se kterým, jako jeden z prvních, pracoval Karel Hynek Mácha. Do Máchova kraje se vracel rád i Petr Bukovský, neboť do Doks, do své chaty „Na myslivně“ jezdil pravidelně. Toto místo bylo pak výchozím bodem k toulkám touto nádhernou krajinou, k výletům na Bezděz, k jezeru a na rybolov. Řada písní vznikala právě v těchto místech.

Byl pilným čtenářem všeho, co u nás vyšlo o poezii. Četl knihy Josefa Hrabáka , Jana Mukařovského. Snažil se o lidovost obsahu písní, velkým vzorem byl pro něho i textař Ivo Fischer, se kterým se také občas vídal.

Několik let pracoval s mimořádnou důkladností na vlastním velkém slovníku rýmů. Hlavně z toho důvodu, že vždy pečlivě zvažoval, zda do verše použít ještě lepší rým, než ho v první tvůrčí fázi napadl a přitom aby splňoval představu o metafoře a dobré zpěvnosti a srozumitelnosti. S úsměvem lze konstatovat, že ho poněkud předběhla Academia vydavatelství České akademie věd, která později vydala zpracovaný v mechanografické laboratoři Retrográdní morfematický slovník češtiny.

Kuriózní situace nastala, když dělal zkoušky na specializované účelové studium se zaměřením na tvorbu textu a scénáře na Lidové konzervatoři. Po napjatém očekávání, zda bude přijat ke studiu, obdržel vyjádření, že zkoušky úspěšně vykonal, ale nemohou ho přijmout, protože by ho již neměli co učit. Bylo to na jednu stranu potěšující zjištění, ovšem na druhou stranu i zklamání, protože se chtěl dovědět více a dále se zlepšovat.

Jak vzniká dobrá písnička

Nejdřív musí přijít dobrý hudební nápad, textař by si měl zapisovat slogany, metafory, které ho napadnou. Petr Bukovský tomu říkal stavební kameny, které pak rozvinul do veršů, písně vystavěl s tematickou soustředěností tak, aby se tam nic zbytečného, co s tématem nesouviselo, nevyskytovalo. Psaní textů předpokládá dobrou znalost uměleckého jazyka. Není to dogma, tento atribut je však základní vlastností, kterou je pak někdy možné s básnickou licencí porušit.

Recept na šlágr

Zapamatovatelná melodie s jednoduchou, přitom však nekonvenční harmonií, perfektním aranžmá a zároveň, aby si ji mohl každý – tedy i hudebně nevzdělaný člověk zazpívat.

Lze však dodat, co řekl Jarda Uhlíř, když spolu s Petrem Bukovským korepetovali u klavíru a připravovali píseň na jednu z festivalových soutěží. Jarda přinesl ze studia právě čerstvě nahranou píseň „Holubí dům“ s Jirkou Schellingerem. Když to Petru Bukovskému přehrál, nedokázali ani jeden odhadnout jaký to bude nesmrtelný hit a co se Jardovi a Zdeňkovi Svěrákovi (text) podařilo složit.

Kvalita písně

Určit, co je vlastně chybné, je strašně relativní. Každá hudba, která se jednou dostane na určitou profesionální úroveň a povýší se nad vyložené kiksy, není už jednoznačně rozlišitelná jako lepší nebo horší. Nelze odpovědně tvrdit, že Stravinskij je víc než Beatles.

Vzkaz pro začínající textaře

Hnacím motorem u nových textařů bývá často myšlenka, že jejich texty jsou lepší než ty, které zaznívají denně v rádiích a televizích. V naprosté většině to není pravda, i ostatní to umějí a možná i lépe, ale ta vnitřní motivující síla je žene dopředu, až ti vytrvalejší a možná talentovanější té dokonalosti opravdu dosáhnou nebo se k ní alespoň přiblíží.

Petr Bukovský často vycházel z prvků lidové poezie. I když řadu textů měl přeložených do němčiny, nejlepší pocit měl z těch v rodném jazyce. Do některých vkládal občas i dialektismy, aby přiblížil posluchačům prostředí, o kterém se v písni zpívá. A vrcholem byla i píseň, kterou napsal dokonce původně v nářečí „Na horňáckém šenku“ s refrénem „Holaj duša pekla néni a tož teda zpívaj ….“ Když to kdysi četl Slávek Ostrezí, mimořádný a vyjímečný textař lidových písní, rodák z Přerova, nevěřil tomu, že takový text může napsat textař z Prahy.

Ta naše písnička česká

Měl rád vše od Karla Hašlera a tak na sebe nedal dlouho čekat nápad napsat „Písničky, písničky“, které nabídnul ke zhudebnění kapelníkovi Elektrobandu, Pavlu Zedníkovi. Ten udělal vzácnou vyjímku a napsal hudbu na hotový text. Jak se později ukázalo, vznikla vyjímečná píseň, která se lidem tolik líbí, snad proto, že je tak v jádru prostá a upřímná. V hlasování posluchačů Českého rozhlasu 2 v Dechovkové hitparádě v sezóně 2002 – 2003 se dostala až do finále a získala 3.místo.

Písničky, písničky

Stáhnout text písně

Pozadu nezůstala ani písnička „Hájenko, hájenko“, kterou spolu s Danielem Dobiášem natočili s Edou Hrubešem a Velkopopovickou kozlovkou pro Českou televizi na Konopišti a kterou se snažili přiblížit kráse a jednoduchosti lidových písní.

Hájenko, hájenko

Stáhnout text písně

Následovala mimořádně úspěšná píseň „Dnes vám budem polku hrát“ (nejlepší píseň vydavatelství Panton v roce 1974), kterou Daniel ve studiu sám dirigoval, když mu Jiří Eliášek, šéfdirigent Zlaté muziky, předal taktovku a píseň pak byla vydána na mnoha deskách. V jednom případě dokonce se sólistou Felixem Slováčkem.

Dnes vám budem polku hrát

Stáhnout text písně

Tato dvojice měla i řadu úspěšných písní v populární hudbě. Třeba „Jako dítě“ se skvělým aranžmá Jindřicha Brabce, „Koníček automobil“, „Když plují voraři“ pro Jiřího Helekala a mnoho dalších.

Poezie je tvořena ze slov, hudby a interpretace

Třešničkou na dortu bývá často zpěvák, který autorské dílo ještě umocní. Stejně jako se to povedlo Nadě Urbánkové, která s písní autorů Petra Bukovského a Daniela Dobiáše „Holky, přece to nevzdáte“ v Praze v Lucerně v roce 1978 suverénně vybojovala 1. místo a získala si srdce všech přítomných posluchačů.

Veselé historky nejen z natáčení

Někdy bylo třeba volat přímo ze studia v průběhu natáčení odborníky z Ústavu pro jazyk český – například při natáčení písně „Pomlázkový had“, kdy najednou nikdo nevěděl, zda lze zazpívat v textu „k jehnědům“ nebo „k jehnědám“. Když to vypadalo, že se natáčení přeruší, s úlevou se všichni dověděli, že se jedná o tvaroslovné dubleto a je to úplně jedno. No a nakonec tato píseň vyhrála v roce 1974 celý ročník rozhlasové soutěže Sedm mikrofonů.

A co teprve Pepíček Zíma, když se točila píseň Petra Bukovského a Daniela Dobiáše „Plavecká polka“. Vše šlo hladce až do chvíle, než se Pepa dostal k úryvku „koupu se rád“, kde se to „e“ ve zpěvu nějak ztratilo a vypadalo to dost neslušně. Malá úprava to pak vyřešila – i na to se musí předem pamatovat.

Pro Český rozhlas napsal Petr Bukovský s Vladimírem Rukavičkou vtipnou píseň „Raketa strýce Bobeše“. Písnička se po jejím natočení v rádiu velice líbila, hrálo se v ní i na hřeben a okamžitě byla zařazena do vysílání. Hlavním motivem byl start rakety, kterou zkonstruoval strýc Bobeš a vzhledem k tomu, že ji pilotoval poněkud obézní kosmonaut, v závěru písně s ním raketa, vlivem nadměrného přetížení, spadla. Tato hezká a veselá písnička měla však jepičí život. Za týden došlo k mimořádné události, neboť odstartovala raketa, která vezla na palubě Vladimíra Remka. Bylo celkem logické, že už ji nebylo možné dále vysílat.

A ještě vzpomínka na soutěž „Modrá písnička“, kterou přenášela Česká televize z ÚKDŽ v Praze. Petr Bukovský zde měl také v soutěži písničku. Ještě před začátkem si s Jardou Uhlířem sedli v přízemí do restaurace, byli zabráni do hovoru, když v tom k nim přišel pán v černém obleku. Petr Bukovský se k němu obrátil a řekl: „Dvě piva, pane vrchní“. Domnělý vrchní jim však pivo nedal, neboť se ukázalo, že to byl dirigent televizního orchestru, který pak v závěru předával Petru Bukovskému na pódiu křišťálovou vázu jako cenu v soutěži. Celý večer nakonec neskončil ve stylu „Vrchní, prchni“, ale tím, že Petru Bukovskému ze zaparkovaného vozu ve vedlejší ulici někdo ukradl autorádio.

Tvorba pro děti

Nelze opomenout ani písně pro děti, kterých napsal Petr Bukovský opravdu hodně. Například s Janem Smolkou pro dětské sbory „Ahoj řeko“, „Veselý parníček“ a řadu dalších písní. Velkým zážitkem bylo, když napsali pro soutěž dětské písně do Mladé Boleslavi, kterou zajišťoval umělecký vedoucí souboru Paprsek Milan Klipec, písničku „Pejsek a kočička“. Jaké bylo překvapení, když Petr Bukovský vešel do soutěžního sálu a všude na stěnách na přivítanou bylo více než 50 dětmi namalovaných obrázků pejsků a kočiček. Tehdy dostali oba autoři 3.cenu v soutěži, ale i kdyby ji nedostali, pocit z takového přivítání byl největší odměnou.

Další píseň Petra Bukovského „Čáp sympaťák“ byla i vítěznou písní 7.ročníku Svátky písní Olomouc v r.1983 s mezinárodní účastí dětských sborů z celé Evropy. Nutno říci, že naše sbory patřily vždy k těm nejlepším. Naprosto úžasným zážitkem bylo i to, co se snad nedá ani jinde nikdy vidět. Děti ubytované v hotelu a rozdělené po pokojích se vyklonily z oken, postupně se přidávaly a najednou celý hotel zpíval z oken na celé náměstí.

A co teprve píseň „Sněhuláček“, kterou Petr Bukovský s Danielem Dobiášem natočili se skupinou Kardinálové. Tato píseň se tak líbila, že se hrála pořád i v létě.

A jen tak mimochodem některé písně pro děti stále čekají na zhudebnění (souhlas si lze vyžádat):

Petr Bukovský měl blízko i k Petru Ebenovi, především skladateli vážné hudby, který rovněž upravoval lidové písně pro nejmenší klavíristy. Potkávali se i na soutěžích dětské písně. Chvíle strávené v jeho společnosti byly opravdu nezapomenutelné. Byl to laskavý, slušný a velmi vzdělaný člověk.

Petr Bukovský – spolupráce s Pavlem Zedníkem

Zde je píseň „Já už nezavolám", která se tolik líbila Petru Finkovi, uměleckému vedoucímu Pražské kapely.

Petr Bukovský napsal se skladatelem Pavlem Zedníkem mnoho písní. Pavel byl bývalý člen rozhlasového orchestru v Praze. V současné době šéf Elektrobandu Pavla Zedníka, skladatel, aranžér, hráč na klávesové nástroje, harmoniku a samplery – elektronické hudební nástroje. Jejich skladby jsou vydávány na deskách, provozovány na koncertech, v rozhlase i v televizi. Pravidelně se objevují v TV Šlágr, např. píseň „Dneska naposled“ a řada dalších se zpěváky Ivanou Brožovou a Josefem Opltem. Velice úspěšná zde byla i píseň „My spolu to zvládnem“ v podání Jany Peterkové a Karla Hegnera (TV Kasíno). Pro krajany žijící v USA vysílá jejich písničky i rozhlasová stanice v Chicagu. Se skladatelem Pavlem Zedníkem psal texty na hotovou hudbu. Pokud Petr Bukovský psal text dopředu, snažil se, aby mu metrickou strukturou a výběrem rýmů, přímo nabízel hudební představu. Jejich všestrannost dokumentuje po návratu Petra Bukovského z Řecka z Kréty i velmi zajímavá píseň „Tančíme sirtaki", což je populární tanec v Řecku nebo třeba i píseň „Karavan" s vůní Orientu.

Videa

„Tisíc přání" Hudba: Pavel Zedník, Text: Petr Bukovský a Pavel Zedník

„Jsi můj talisman" Hudba: Pavel Zedník, Text: Petr Bukovský

„Léto tak, jak má být" Hudba: Zdeněk Barták, Text: Petr Bukovský

Zlata Adamovská v televizním seriálu „Hříchy pro pátera Knoxe"

„My spolu to zvládnem" Hudba: Pavel Zedník, Text: Petr Bukovský

„Tančíme sirtaki" Hudba: Pavel Zedník, Text: Petr Bukovský

Galerie textů

Zde naleznete několik ukázek z dosavadní tvorby:

Mnoho dalších textů lze najít také na adrese:

http://www.midisoubory.cz/index.php?AKCE=U-AUTORA&ID=333236320300

Leitmotiv, který se v díle Petra Bukovského objevuje:

Láska k rodné zemi, k lidem, kteří zde žijí, třeba i roztroušeně na odlehlých místech, někde v podhůří, v malinkých vesnicích nebo ve městech:

• Toulat se Vysočinou
• Studánky valašských písní
• Žít a kvést jako strom
• To hraje Čajkovskij

Poznáte, kdo je na obrázku?

Nikdy nevíš, kdy život skončí, je třeba ho naplno prožít:

Život je premiéra

Závěrečné motto: